Jeden obyčejný ponor s foťákem

Bylo mi sedm let, skončila jsem první třídu a přišly prázdniny. Volno, nuda … zlobila jsem … a táta mi říká, pojď ukážu ti kouzlo. Vzal mne do sklepa do své dílny, rožnul červené světlo, dal do rámečku zvláštní bílý papír, na něj položil film (myslím, že to byl formát 6×4cm), rozsvítil na chvíli bílé světlo a papír dal do misky s tekutinou. A najednou se na papíru začal objevovat obrázek … kouzlo se povedlo. Zaujalo mne to natolik, že jsem chtěla to kouzlo taky zkusit … jako první se mi dostal do ruky starý foťák s měchem. Ty prázdniny jsem už nezlobila – kouzlila jsem. A tak nějak se k těm kouzlům stále vracím.

O tom, že zkusím fotit i pod vodou, jsem začala vážně uvažovat při svém pobytu v Karibském moři na US Vigin Islands, kde jsem se byla potápět, a kde jsem se vlastně poprvé setkala na vlastní oči s krásou korálového moře. Teplá, křišťálově průzračná voda a množství nádherných korálových útesů, ale také vraků lodí porostlých korály, spousta barevných ryb a dalších živočichů, které jsem do té doby znala jen z knih se nadala srovnat s tím, co jsem při potápění poznala doposud. Tím samozřejmě nechci znevážit Středozemní moře, které je nádherné a také bohaté na život, ale zdaleka není tak pestrobarevné.

Nastalo velké dilema, čím pod vodou fotit, od fotoaparátu se totiž odvíjí další vybavení, které není zrovna laciné: podvodní pouzdro, blesky, světla, objektivy, předsádky.

Ze všech stran se na mne hrnula spousta informací. Nevěděla jsem si rady: kompakt nebo zrcadlovku? Od počátku mi bylo jasné, že budu chtít udělat buď kvalitní fotku nebo nic, že budu chtít fotit kompozice a vraky, ne makro, a určitě ne samostatné rybičky. Tedy vzhledem k tomuto zájmu a dále s ohledem na fyzikální vlastnosti vody (působí jako zvětšovací sklo s přiblížením o 25%) mi bylo jasné, že v prvé řadě budu potřebovat objektiv s širokoúhlým ohniskem, a tady jsem narazila na velký problém. Levnější varianta – kompakty: které začínají na ohnisku alespoň 28mm byly na trhu snad jen dva, to znamená, koupit kompakt a k němu hned širokoúhlou předsádku. Druhá varianta – koupit zrcadlovku a širokoúhlý objektiv. Moje rozhodnutí ovlivnili kolegové, kteří se zabývají profesionálně podvodní fototechnikou. Vzali mne s sebou na předváděčku do Chorvatska, kde si mohl každý zájemce o podvodní fototechniku vyzkoušet konkrétní sestavy. Využila jsem nabídku a vyzkoušela jsem jak kompakt tak zrcadlovku Canon D300 s objektivem 18–55mm, ke kterému byl jeden blesk 125W. Kvalitní fotografování v Jadranu v hloubkách pod 10 m není možné bez blesku, světelné podmínky se s přibývající hloubkou rychle zhoršují. Proto jsem oba fotoaparáty zkoušela s bleskem. Hned po prvním pokusu ve vodě jsem zjistila, že vestavěný blesk u kompaktu není dobrý, osa blesku a osa objektivu jsou blízko sebe, což není dobře, protože drobný kal a nečistoty ve vodě působí jako malé odrazné desky a na snímku se tak objevují bílé tečky a fleky (přeexponované body) , výsledek je pak takový, že snímek vypadá, jako by v modrém moři sněžilo. Zalepili jsme tedy vestavěný blesk černým papírem a přidali externí blesk s ramenem. Osa blesku se tak díky délce ramene dostala dále od osy objektivu a hele, bílých teček ubylo. Dalším problémem, na který jsem u kompaktu narazila byl šum, a nedokonalá ostrost, obojí zřejmě v důsledku horších světelných podmínek ve vodním prostředí (přestože v běžných podmínkách byla kvalita obrazu výborná). Další problém, kompakt fotil pouze do JPEGu, tedy bylo třeba před každým zmáčknutím spouště vyvážit bílou (pokud jsem nepoužila blesk) . Při použití blesku a nastavení TTL si už s bílou měl poradil foťák sám, ovšem problém byl v tom, že pokud si neporadil dostatečně, tak při focení do JPEG se už v počítači dodatečně bílá vyvážit nedala a obrázek končil v softwarovém koši. Zrcadlovka, co do kvality snímků obstála mnohem lépe. Obrázky byly ostré, minimální šum, vyvážení bílé dopadlo lépe než u kompaktu a snímky z RAWu se daly dotáhnout v softwaru. Poslední problém, který jsem potřebovala vyřešit byla váha a objem přístroje. Kompakt i s pouzdrem strčím v pohodě do kapsy, zrcadlovka s pouzdrem má minimálně 5kilo (musí mít ve vodě mírně negativní vztlak, aby netahala potápěče nahoru) a s externími blesky se z ní stává nemotorné a těžké zavazadlo. I přes tenhle váhový problém vyhrála zrcadlovka: Nikon D80, pro focení ve vodě objektiv Sigma 10–20 mm, pouzdro IKELITE proD80 (garantováno focení pro hloubky do 60m ) a blesk Ikelite DS 125.

První fotografování v Chorvatsku dopadlo výborně, s kvalitou fotografií jsem byla spokojena. Takže co dál? Naskytla se možnost potápění na česko-slovensko-maďarské bázi v Dahabu, konečně příležitost pro fotografování. Neváhala jsem ani minutu …

V srpnu 2007 nasedám s kolegy z SK Divestar a zájemci o školu podvodní fotografie do letadla a se spoustou plánů i očekávání odlétáme na týdenní pobyt.

Po prvním ponoru, kde se především zkoušela funkčnost výstrojí, doplňovalo se zatížení a zkoušela fototechnika, bylo také jasné  – jak náročné ponory si můžeme s ohledem na potápěčské schopnosti některých účastníků dovolit. Shodli jsme se na tom, že náročnější ponory ano a chceme fotit především kompozice, na kterých se dají najít i detaily.

Výhodou byla vstřícnost personálu báze. Bylo mezi nimi několik fotografů, kteří pro nás měli pochopení a vyšli nám maximálně vstříc : „ Chcete fotit korálové kompozice ? Chcete vidět murény, chobotnice, perutýny? Není problém, zavedeme Vás na místa, kde běžně potápěče nevodíme. Noční ponory? Určitě budete spokojeni – vezmeme vás tam, kde budete mít co fotit“.

Konečně – začínáme.

První požadavek – chceme zkusit kompozice s velkým korálem, český průvodce se usmívá, ví, kde se nám bude líbit. Předpokládá max. hloubku 30 m. Chystám foťák- ISO 200, priorita času, čas 1/250, balím foťák do pouzdra, kontroluji těsnění, kontrolní zanoření do kádě s vodou – ne neteče do něj, připojuji blesk a nastavuji TTL. Poslední zkouška, jestli vše funguje(co nenastavím na suchu, ve vodě už půjde těžko )  – OK, můžeme.

Teplota ve stínu 38st.C , natahuju neoprén, už teď po mně stékají potůčky potu, nepomáhá studená sprcha, rychle zapínám zip, navlékám výstroj , beru foťák a spěchám do vody, aspoň se tam ochladím.

Konečně jsme kompletní  – poslední kontrola výstroje a bublin – signalizujeme, že vše je pořádku a můžeme. Domluvili jsme se, že se cestou nebudeme zdržovat náhodnými cvaky, slíbené místo by mělo být hodně atraktivní, a taky že bylo. Kouzelná korálová zátiší plná ryb … jedním okem sleduji přes hledáček foťáku kompozici, druhým okem nespouštím z dohledu buddyho. Stejně jsme se nakonec rozdělili a fotili si každý po svém. Ve dvojici, kdy jsou oba s foťákem, se prostě fotit nedá. Hledám si to své zátiší, kde mi nikdo nebude překážet, nebude mi vířit písek ploutvemi, hledám místo kde budu kryta před silnějšími proudy, ať mne neunáší pryč od foceného objektu. Nakukuju do skulin a hledám murény …. S rybama se dostávám do úzkého kontaktu 10 centimetrů, širokoúhlé ohnisko prostě vyžaduje maximální přiblížení k objektu … ježík se na mne zvědavě dívá …. neublížím já jemu  – neublíží on mi.

Přestože jsme dost hluboko, slunko umí své a horní části snímků mám přeexponované, jdu s EV do mínusu , hodil by se přechodový filtr … Konečně jsem si našla korálové zátiší, které se mi líbí, pomalu si ho obeplouvám ze všech stran a vždycky, když vidím, že to už je konečně ono, exponuju. Zkouším různě natáčet blesk a přiblížit se fotografované scéně na optimální vzdálenost, protože: jedním bleskem se mi nedaří celou scénu rovnoměrně nasvítit a na delší vzdálenost jak sedm metrů v těchto podmínkách blesk nedosvítí, pozadí je už pak jednobarevné – modrozelené. Zkouším …

Dívám se na manometr – nejvyšší čas se vrátit. V tom jsem si všimla, že větší ryby kolem korálu jsou neklidné, co se děje? Ještě mám chvíli čas, ještě tu zůstanu, proč se vždycky objeví nějaká zajímavost, když mám končit ponor? A je to tady, z díry, ve které jsem hledala murénu něco leze, zvědavě k tomu plavu – chobotnice – a nebyl to žádný drobeček, rychle kontroluju nastavení foťáku, EV na nulu – fotím proti dnu, blesk co nejdál od objektivu a točím ho přímo na chobotnici, jsem od ní asi dva metry – pak jeden metr a pořád to je málo, blížím se k ní a mačkám spoušť , rychle po sobě, blesk se nestačí dobíjet, snad z toho něco bude … líně se zvedla a nemotorně začala plavat pryč ode mne na jiný korál …. Nemá smysl se za ní honit, je rychlejší …

Rozhlížím se kolem, ostatní jsou už ode mne dost daleko, nezbývá než jít taky. Mám co dělat …. V příštích dnech nás čekají další krásné lokality.